SBÍRKA :

JÍT  HLEDAT  CESTY  ZAVÁTÉ ...

 

Hledám čistý štít

Láskou smývám prach a hledám čistý štít,                

pro nové začátky, ať není v nich hřích.

Z omylů dřívějších postavím hráz,

tak pevnou snad, že nespálí ji ani mráz.

 

I kdyby přišel a vrátit chtěl by nezvládnutý čas,

láska má - snad rozpustí ho snáz,

než chlad, co zkřížil cesty snů,

jenž zmrazil kouzlo krásných dnů.

 

Možná vášeň zeštíhlela,

však moudrost v nás se probudila,

má váhy mírné v soudu chyb,

kéž nevadí jim mráz či sníh.  

 

Střípky milé ponechám,

k nim nové s Tebou ráda dám,

spolu pojďme v naslouchání,

vložme lásku do svítání,

z něj stvořit můžem krásný den.

Nebo ... sen?    

 

 

Peřeje snů

 

Brodím se v peřejích ztracených snů,

teď už je nezkrotím, jsou nadějí dnů,

vírou jít dál, touhou se ptát,

kam chodí lásky mé spát?

 

Proradná přání mi zrychlují tep,

čas nemá zdání, co je lidský spěch,

sáhnout si dál a zůstat pak sám,

v zajetí stínů předčasných rán.

 

Tak hledám dál vzkříšení chvil,

kde život můj by štěstí své pil,

kde pravda spí v zajetí slov,

kde najdu k touhám laskavý brod.

 

A tak se ptám osude můj,

kam jen se dát, ach živote stůj,

než mrzký klam z duše své dám

a spálím ho láskou co v srdci mám.

 

 

Zvony lásky

 

Láska duše

ta nejvyšší,

čistá v srdci, zkropená vášní

k polibkům splynutí tužeb,

k dotykům souznění,

ke zvonům Božích katedrál,

kde vysoko převyšuje chtění mít,

kde zpívá dvojhlas křídel svobodných

s přáním letět v stejný směr.

 

A není jiných cest...

Až ji najdeš,

poznáš ji v hlubinách své svatyně lásky.

A nebudeš moct jinak.

Jako já

a Ty to víš…

 

Hledám stejné koření

Chci se až ke dnu probrečet,

ke dnu podlosti chutí svých.

Už nedá se duše umlčet,

že ztratila chuť s Tebou být.

 

Kde chutná jí kysele,

tam jiná sladkost cítí,

kde sladkost se roznese,

tam její víra chybí.

 

Kdy stejné koření polévkou zavoní

a srdce pohár vyžádá si,

tak chutný, že láskou provoní

a víc už nestýská si.

 

Kdy dovolí životu chutným se stát?

Kdy ochutnat štěstí se nebude bát?

Kdy všechny chutě budou se dobré zdát?

 

To musí chtít je ochutnat

a přece nemusí,

když možná nemáš co ji dát

a ona Tobě nenutí.

Snad jiná chtěla se už stát

s jinou příchutí.

 

Leč zůstaň mít ji rád,

láska vždy je labutí

zkus svobodu ji dát

v cestách k svému koření -

i Tvé se může lepším stát…

 

 

Láska tak blízko je

 

Za slzou skřivánčí radost si zpívá,

svobodu lásky tak konečně pochopit,

jen najít k srdci klíč,

kde Bůh v nás se dívá

a dál než sem už pro nic nechodit.

 

Až srdce pochopí

duši se uleví,

však rozum ten blázen !?!

z představ svých nesleví.

 

Přitom láska tak blízko je,

v slepotě touha chodí,

na čele strachu jsou krůpěje,

že není tu. 

A ona prosí!!!