SBÍRKA : JÍT HLEDAT CESTY ZAVÁTÉ ...
Peřeje snů
Brodím se v peřejích ztracených snů,
teď už je nezkrotím, jsou nadějí dnů,
vírou jít dál, touhou se ptát,
kam chodí lásky mé spát?
Tak hledám dál vzkříšení chvil,
kde život můj by štěstí své pil,
kde pravda spí v zajetí slov,
kde najdu k touhám laskavý brod.
Proradná přání mi zrychlují tep,
čas nemá zdání, co je lidský spěch,
sáhnout si dál a zůstat pak sám,
v zajetí stínů předčasných rán.
A tak se ptám osude můj,
kam jen se dát, ach živote stůj,
než mrzký klam z duše své dám
láskou ho spálím co v srdci mám.
Hledám stejné koření
Chci se až ke dnu probrečet,
ke dnu podlosti chutí svých.
Už nedá se duše umlčet,
že ztratila chuť s Tebou být.
Kde chutná jí kysele,
tam jiná sladkost cítí,
kde sladkost se roznese,
málo pravdy vidí .
Kdy stejné koření polévkou zavoní
a srdce pohár vyžádá si,
tak chutný, že láskou provoní
a víc už nestýská si.
Kdy dovolí životu chutným se stát?
Kdy ochutnat štěstí se nebude bát?
A co když, co když všechny,
všechny budou se dobré zdát?
To musí chtít je ochutnat
a přece nemusí,
když možná nemáš co ji dát
a ona Tobě nenutí.
Snad jinou chtěla se už stát
jiná s novou příchutí.
Leč zůstaň mít ji rád,
láska vždy je labutí,
zkus svobodu ji dát
v cestách k svému koření -
i to Tvé se může lepším stát…